Stále něco končí a něco začíná, kdo je z toho smutný… …ať si zazpívá.

Ústní závěrečné zkoušky

My jsme totiž skládali zkoušku dospělosti a nezklamali jsme. Naše třída byla slavnostně vyzdobena státní vlajkou, paní předsedkyně, paní ředitelka, třídní učitelky, ale i my, žáci PŠ2A a PŠ2B jsme byli slavnostně oblečeni a naladěni. Někteří z nás však byli hrozně nervózní a báli se, že zklamou sebe i učitelky, které nás málem „sedřeli z kůže“, protože jsme pořád v hodinách rodinné výchovy a přípravy pokrmů opakovali, opakovali, opakovali,…

Nejdříve jsme od „zkoušející komise“ dostali známku z ručních prací a teprve potom před ni zasedli a rozhovořili se k daným tématickým otázkám.  Až o něco později jsme se dozvěděli i známky. Teprve druhý den jsme za účasti rodičů slavnostně obdrželi vysvědčení o ukončení střední školy a posléze vysvědčení se známkami ze závěrečných zkoušek. Vše bylo hodně emotivní a „koulely se“ i slzičky.

My jsme všem dokázali, že se umíme naučit a nezklamat sebe, ani učitelky, které nám věřily a držely pěsti. Děkujeme vám a víme, že jste chtěly pro nás jen to nejlepší. Teď už to je jen a jen na nás, jak tím životem půjdeme.

Žáci PŠ2A a PŠ2B.

Text a foto: Mgr. M. Kršková